Před zavedením číslování byly ve městech domy označovány znameními, která byla vytesána do kamene nad hlavními dveřmi, mohly to být také obrázky malované na zdi nebo na plechové tabulky. Podle znamení se pak říkalo Dům u modré hvězdy, U bílé svíčky, U černého orla, U modrého hroznu apod. Na vesnicích se domy označovaly jmény “po doškách”, tedy po prvním majiteli usedlosti. Tato jména jsou uvedena již v Berní rule z r.1654, která obsahovala soupis nemovitého majetku pro daně.

Domy se začaly číslovat poprvé za Marie Terezie. Čisla na domy se začala psát v říjnu a listopadu 1770 nejprve v Praze. Byli k tomu určeni krajští hejtmani, důstojníci a vojáci, kteří uměli dobře psát. Měli s sebou výpisy z matrik a soupis všeho obyvatelstva. Každý se musel vrátit v době číslování do své obce na panství, kam patřil. Kdo sloužil nebo pobýval jinde, musel mít od své vrchnosti písemné povolení. Když přišla komise do stavení, museli vidět všechny obyvatele, které pak zapisovali do zvláštní knihy. Nejprve jmény hospodáře, pak nejmladšiho syna, pak nejstaršího syna a nakonec všechny prostřední syny. U mužů se vyšetřovalo zároveň jejiich zdraví a zaznamenávaly se jejich neduhy pro přehled k vojně. Ženy se zapisovaly jen počtem, to znamená od nejmenších do 15 let tolik, od 15 do 30 let tolik, od 30 až do sešlosti věkem tolik.
Jeden z vojáků napsal venku nad vchod číslo domu a někde značku „N” nebo „Nro”, obvykle švabachem. Dnes lze podle domovních čísel a to hlavně v menších vesnicích poznat, odkud komise začala číslovat, jak asi tehdy obec vypadala, které domy byly vystavěny později apod. V místech, kde byl panský zámek nebo dvůr, začala komise číslovat většinou od těchto budov také z toho důvodu, že jim zde byl poskytnut nocleh a pohostinství. Podobně to bylo v osadách, kde byla fara.

Akoho by nyní nenapadlo, vzít si mapu Turovky a začít studovat, odkud kam vedou popisná čísla, jak se kdysi dávno číslovací komise pohybovala. kde je číslo 1 a kde tedy dostali nocleh ….. současnost najdeme zde.

Vněkterých městech se k číslům domů přidávaly římské číslice. Ve vnitřním městě obklopeném hradbami to byla jednička, k domům na předměstích se připisovala dvojka.

Na konci listopadu 1929 byla vydána úřední vyhláška, podle které musely být všechny budovy používané k bydlení označeny domovními čísly a to písmem dobře čitelným na místě viditelném nad hlavním vchodem. Důvodem této vyhlášky byl soupis závodů zemědělských a živnostenských v květnu 1930 a sčítání lidu na podzim 1930.